VANS OFF THE WALL! SKATE LEGENDA, KTERÁ SI SPLNILA AMERICKÝ SEN.
Málokdo by si asi dovolil zpochybnit, že v síni slávy skate značek má výjimečný postavení firma Vans. Jméno firma získala po svém zakladateli Paul Van Dorenovi, který se narodil v roce 1930 v okolí Bostonu. Ačkoliv sám už Američan, jméno podědil holandský, a ono „van“ znamená v podstatě „z“
Paul Van Doren se s teniskami dostal do styku zhruba v patnácti letech. Chodit do školy ho moc nebavilo, a tak jeho máma nespokojená s tím, že Paul ani nestuduje a ani nepracuje, odvedla Paula do továrny firmy Randy’s, kde se vyráběly tenisky a kde sama pracovala, aby tu mladej Paul začal pracovat taky. Paul Van Doren se během dvaceti let v Randy’s vypracoval na zástupce ředitele. Paul tehdy dostal za úkol postarat se o jednu z továren, která se dostala do ztráty a během roku svýho úřadování rozjel ztrátovou továrnu natolik, že vynášela víc než mateřská továrna v Bostonu.
Plátěnky z kalifornského pobřeží
Tou dobou zřejmě Paul Van Doren plně pochopil, že by se měl do podnikání pustit sám, a oznámil rodině, že zakládá svojí vlastní firmu. Nešel však do byznysu sám, mezi jeho společníky patřil jeho bratr a dva kamarádi. Hlavní podíl však držel Paul a Serge D’Elia, Belgičan, kterej na boty dovážel podrážky z Japonska, typickým znakem se stala rýhovaná gumová podrážka, speciálně upravená pro lepší přilnavost, které se začalo říkat mikro-waflová nebo oplatková.
První Vans továrna se otevřela v Anaheimu v jižní Kalifornii roku 1966. Paulův syn Steve Van Doren dnes vzpomíná, že Vans tehdy vyráběl jednoduchý plátěnky, nazouvací „slip-on“ a klasicky šněrovaný tenisky; boty pro chlapy byly skladovaný v modrejch bednách, dámská obuv zase v zelenejch a topánky pro děcka v červenejch. Ačkoliv Vans tehdy nabízel několik barevnejch kombinací bot, už v prvních dnech přišlo nakupovat několik lidí, který měli speciální prosby ohledně toho, jak by boty měly vypadat. Paul Van Doren chtěl vyjít vstříc zákazníkům a do druhýho dne design vyrobil. Pochopitelně si za to ale účtoval o něco vyšší cenu. Psaly se šedesátá léta a děti ve školách tehdy nosily uniformy s kostičkovaným vzorem, kterej se záhy přesunul i na design bot Vans poté, co si Steve Van Doren všimnul, že jeho spolužáci kreslej na slip-on boty šachovnicovej vzor. Chlapec si záležitost nenechal pro sebe a jeho otec nápad velmi rychle zužitkoval. Výsledkem byl „checkered“ design, kterej je dodnes jejich hlavním motivem.
Off the wall!
Do týhle chvíle však nepadla o skateboardingu ani zmínka, a to ne jen tak náhodou. Původně totiž nešlo vůbec o skejtovou firmu, nýbrž o obyčejnou značku bot. Obchody na kalifornskym pobřeží tehdy ale skateři samozřejmě navštěvovali, a to především v sedmdesátých letech, kdy skateboarding zažíval šťastná léta, začínalo se jezdit v bazénech a Z-boys se dostali do pozice hlavních tahounů skateboardový scény. Byli to prý Tony Alva a Stacey Peralta, kdo se začali ve Vans obchodech poohlížet po botách, které by líp odolávaly při jejich agresivním ježdění. Tehdy, v sedmdesátých letech přišly na trh první boty s pevnější kůží na patě a na prstech. První model Authentic byl pro skateboarding ideální botou – jednoduchý, s měkkou vulkanizovanou vaflovou podrážkou, který se vyrábí dodnes a jeho silueta je podstatnou součástí DNA značky. Jeho oblíbenost dávno překonala hranice skateboardingu a akčních sportů a dnes se na Západě řadí k nejoblíbenějším originálním modelům v lifestylu. U Vansu vznikl další zásadní model bot – ERA. Na jeho vývoji se podílela tehdejší skejtová star Tony Alva, člen legendárních Z-Boys z Dogtownu. Model Era je dnes mezi skateboardisty stále velmi populání . Velkou popularitu si pak získala bota Skate Hi, která chránila i kotník. První šek od Vans tehdy získal Stacey Peralta. Byl známý, byl vidět a byl vzor. Mladí si byli ochotný koupit cokoliv, co nosil nebo podporoval. Tehdy prý taky vznikl dnes už kultovní slogan „Off the wall!“. Skateři objevovali limity ježdění v bazénech a mezi sebou se zdravili právě touhle hláškou. Vans se pozdravu chytnul a začal ho propagovat jako svoje heslo.
Modely Hi-Top nebo dneska Sk8-Hi byly vůbec prvními botami speciálně vyráběnými pro skate. Tyhle kotníkové tenisky trochu připomínaly Conversky, byly ale výrazně stabilnější a pevnější. Vansky dneska obouvá už několikátá generace skejťáků, ale zdaleka nejen oni. Její tradiční „old school“ modely se obešly bez výrazných zásahů do designu a stále slaví úspěchy.
model Slip-on a SK8-HI
Vans tehdy nabízel rozsáhlou škálu designů. Pro děti, který si boty kupovaly, měla značka projekt. Mohli jste poslat nákres svojí vlastní představy o tom, jak by měly Vansky vypadat, a každej měsíc vylosovali majitelé jeden design a jeho autorovi zaplatili den v Disneylandu. Když se tak ve firmě shromáždilo větší množství podobnejch návrhů, byl to jasnej signál, že tenhle design by se měl opravdu začít vyrábět. Strategií firmy bylo produkovat co nejvíc barevnejch variací. Vans nebyl jako Nike, kterej nabízel všemožný technický vychytávky bot, a tak se funkčnost nahrazovala rozmanitostí designů. Ale co se toho Nike týče, i jemu se Vans chtěl vyrovnat, a nakonec se ukázalo, že to nebylo ani trochu dobrý rozhodnutí.
Lords of Dogtown a Z-boys
Koncem sedmdesátejch let byla značka Vans na vrcholu svejch sil, a protože Paul Van Doren patřil mezi činorodý podnikavce, kteří se neustále snaží jít dál, byl pro něj trh klasickejch tenisek příliš těsnej, a tak se pokusil Vans prorazit ještě dál. V jeho vizi se Vans měl vyrovnat gigantům jako Nike či Adidas, a tak začal vyrábět boty na basketbal, baseball a podobně. Bohužel se ale nedařilo Vans na tomto trhu prosadit a firma na nich v podstatě prodělala většinu výdělků. Došlo to až tak daleko, že v letech 84 až 87 se firma potýkala s těžkými problémy. Byla potřeba splácet dluhy, a tak už nezbývalo příliš peněz na reklamu či marketing. A právě v této době začalo na trhu s obuví pro skate a volný čas obecně fungovat mnoho nových firem. Vans ale nemohl svojí pozici pořádně udržet, takže i když v roce 1987 Paul Van Doren splatil všechny dluhy, firma přišla o svoje silný postavení na trhu.
Paul Van Doren tehdy dostal nabídku firmu prodat za 75 milionů dolarů společnosti McConval-Deluit v roce 1988. Ta ji do tří let podle dohody přetvořila na akciovou společnost. S novým majitelem přišlo taky nové vedení, které otevřelo několik nových továren. Ty ale tolik neprosperovaly, a tak se tovární výroba brzo přesunula do zámoří.
Vzestup k zašlé slávě
Během devadesátých let přišel první nápad na uspořádání legendární Warped tour, kde se mísí skateboarding a hudba. Původní návrh bylo pořádání celoamerických skejtových závodů, ale hudební tour se nakonec ukázala jako zajímavější, protože hudba oslovuje jak chlapce, tak dívky. Od roku 94 se tak začala psát historie Vans warped tour. Ze spolupráce se skupinami jako Iron Maiden, Sex Pistols, Iggy Popem, Pixies nebo Pearl Jam pak vznikaly celé kolekce speciálních designových modelů Vans.Na pořádání Vans závodů se ale nezapomnělo a pod jménem Vansu se dodnes pořadají závody jak ve skateboardingu, snowboardingu, wakeboardingu, surfování, ježdění na bmx nebo freestyle motocrossu.
Velká popularita firmy Vans se opět vrací v 21. století, kdy zažívá svůj boom retro styl, pro nejž se kostičkovaný vans slip-on stává prakticky synonymem. Za skejtový tým značky jezdí hvězdy jako John Cardiel, Tony Trujillo nebo Geoff Rowley.
Vans dnes nosí na nohou jak skateři, tak kolaři, emaři nebo hudebníci různýho druhu, a je vlastně otázka, kolik z lidí, který ve Vans botách potkáte na ulici, si značku spojí třeba s osobou Staceyho Peraltu nebo Steve Caballera, podle nějž jsou dodnes pojmenovány modely Cab a Halfcab. I přesto, že Vans zůstal u svých kořenů – jednoduchých designů a široký paletě barevných kombinací – a přestal se snahou prorazit na trh bot pro běžce a atlety, kde vládly giganty jako Nike či Adidas, se vlastně těmto značkám svojí velikostí a popularitou vyrovná. Jen u trochu jiné sorty zákazníků.
Popularita značky, ale nenechala investory na pochybách, že značku Vans by stálo za to koupit, a firmu tak před několika lety získala mamutí společnost VF corporation.